Stupně vítězů na Para EP v italské Piacenze a zmatky ve švýcarském Gippingenu z pohledu Michala Starka

Další reprezentační start mě čekal v italské Piacenze o předminulém víkendu.
Prvním závodem bylo sobotní hladké kritérium přímo v centru městečka vedle Piacenzi, Castel San Giovanni.



Na technicky náročný, 2,3km dlouhý okruh odstartovala moje kategorie ,,cyklistů s jednonohým pohonem“ minutu po lehčí kategorii - spastiků. Po pekelném tempu jsme tuto skupinu dostihli ani ne v polovině závodu a opět jsme to byli my kdo svými nástupy roztrhal i tuto kategorii. Do posledního okruhu zbylo jen několik špičkových cyklistů. Necelý kilometr před cílem atakoval španělský cyklista. Ve vteřině jsem se rozhodl jet za ním,což jak se ukázalo bylo špatné rozhodnutí. Španělovi došlo a oba nás převálcovala zbylá skupina uprchlíků. Bohužel jsem se nestihnul zahákovat a spolu se třemi cyklisty jsme chytily díru, kterou jsme již nezlikvidovali. Do cíle jsem dorazil na 4.místě ve své kategorii s mírnou ztrátou od bronzu.



Rozhodnout však měla nedělní časovka na necelých 14 km. Naprosto rovinatý okruh na okraji Piacenzi jsem rozjel ve slušném tempu, které se mi podařilo držet celý závod. Nervózně jsem očekával časy svých soupeřů. O sekundu zvítězil Francouz Bahier nad loni neporazitelným časovkářským mistrem světa z loňského roku Italem Macchim. Oba mi dali cosi přes půl minuty.

V celkovém hodnocení tohoto EP jsem se naštěstí posunul na bronzovou příčku a zopakoval tak umístění z Francie.

Prozatím posledním startem v letošní nabité sezóně byl další podnik EP ve švýcarském kantonu Aargau, městečku Gippingenu, právě o uplynulé konci týdne.
Pořadatelé na nás připravili nové tratě. Časovka s dvěma brdky byla bohužel ovlivněna neuvěřitelně chabým zabezpečením, se kterým jsem se na takto exponovaných závodech ještě nesetkal. Ve sjezdu na brzdy, protože autobus má přednost…a podobně. Přesto první polovina časovky slušná, ve druhém průběžném čase. Druhá část znamenala znatelné zpomalení a nakonec 3.místo. V sobotu už v 8 ráno nás čekal start silničního závodu. 10,5 km dlouhý okruh, totožný s tím který čekal i na profíky v neděli při GP Aargau. Více než 2 km dlouhé stoupání jsme nakonec absolvovali pětkrát. Každé stoupání popravilo vždy pár cyklistů. Ve třetím kole uniknul před horizontem Němec Graf. Do čtvrtého kola zůstal se mnou v čelní skupině Ital Macchi a Španěl Garcia. Chystali jsme se postupně na spurt, když nás cca 1km před cílem dojel hlavní rozhodčí a oznámil nám, že nás čeká ještě jedno kolo. V rozporu s propozicemi a informacemi před startem. Trochu jsme si podiskutovali, přičemž nás mezi tím dojelo několik odpadlíků. Pokoušel jsem se tedy o další atak v definitivně posledním vrcholu kopce, ale marně. Nakonec si nás to rozdalo v cíli pět z naší kategorie a Španělovi to trochu neférově rozjel týmový kolega z jiné kategorie. Já jsem si zaspurtoval jako žák z poslední figury a samozřejmě jsem stihl skočit jen Slovince Ponqraca a Itala Macchiho – bramborové umístění.

Aby nebylo všem problémům konec. Veškeré podniky EP se letos hodnotili systémem etapového závodu, tedy součet časů. Švýcarští pořadatelé použili ,,své“ hodnocení a sčítali umístění. I když jsem porazil Garciu v časovce o 34 sekund, skončil jsem díky umístění na silnici až za ním na celkovém 4.místě.

Trenér Kratina na dálku konstatoval, že se to snad může stát jen u nás. Nám se to nestalo v Čechách, ale v precizním Švýcarsku.


6. 6. 2010
Michal Stark, Dukla Praha

© 2009 APACHE BICYCLES